Pracovní smlouva na dobu určitou: Třikrát a dost?
Ve většině případů je pracovní poměr sjednáván na dobu neurčitou. To znamená, že ani jedna ze stran dopředu netuší, kdy skončí. Pro zaměstnavatele je pak možné ukončit tento pracovní poměr pouze dohodou se zaměstnancem nebo výpovědí, která je ale možná pouze ze zákonem daných důvodů.
V případě smlouvy na dobu určitou končí pracovní poměr dnem sjednaným v pracovní smlouvě. Pro zaměstnavatele je taková smlouva výhodná, protože mu dává možnost po určité době ukončit pracovní poměr bez zákonného výpovědního důvodu. Pro zaměstnance naopak znamená nejistotu s ohledem na jeho budoucnost po vypršení sjednané doby. Protože zákony mají vždy chránit slabší stranu smluvního vztahu, má i tento způsob uzavírání pracovních smluv svá omezení.
Podle zákoníku práce platí, že mezi týmiž smluvními stranami nesmí být pracovní poměr na dobu určitou sjednán na dobu delší než tři roky. Zaměstnanec pak může podepsat smlouvu novou (nebo prodloužit tu stávající) maximálně dvakrát. Pro jednoho zaměstnavatele tak může pod smlouvou na dobu určitou odpracovat maximálně devět let. Pokud má zaměstnavatel o pokračování pracovního poměru zájem i po uplynutí tohoto období, musí už se svým zaměstnancem uzavřít pracovní smlouvu na dobu neurčitou.
Kdy třikrát a dost neplatí
Pravidla omezující délku a opakování pracovního poměru na dobu určitou se nevztahují na všechny smlouvy. Zákoník práce totiž v některých případech umožňuje sjednat smlouvu na dobu delší nebo ji opakovat vícekrát. Konkrétně se jedná o tyto situace:
- K pracovním poměrům na dobu určitou, které skončily před třemi a více lety se už nepřihlíží. Po uplynutí této doby může být tedy tato smlouva uzavřena znova.
- Pravidla pro délku a opakování pracovního poměru se nevztahují na pracovní smlouvy uzavřené mezi zaměstnancem a agenturou práce za účelem výkonu práce u jiného zaměstnavatele.
- Tato pravidla se nevztahují na cizince, kteří dostanou pracovní smlouvu na základě povolení k zaměstnání pro cizince.
- Pravidla pro délku a opakování pracovního poměru se nevztahují ani na zaměstnavatele, kteří z vážných provozních důvodů nebo důvodů spočívajících ve zvláštní povaze práce, nemohou uzavřít se zaměstnancem smlouvu na dobu neurčitou.
Z výše uvedeného je patrné, že v některých případech mají zaměstnavatelé možnost stanovit si svá vlastní pravidla pro uzavírání pracovních smluv na dobu určitou. Pokud tedy dostanete nabídku práce na dobu určitou, zajímejte se, jestli náhodou zaměstnavatel nemá pro sjednávání tohoto typu pracovních smluv své vlastní předpisy, připadně se s nimi seznamte. Najdete je v písemné dohodě s odborovou organizací, kterou je zaměstnavatel v tomto případě povinen uzavřít nebo je musí upravovat vnitřní předpis (pokud u něj odbory nepůsobí).
Při sjednávání pracovního poměru na dobu určitou je zaměstnavatel povinen řídit se všemi výše popsanými podmínkami. V případě, že některou z nich poruší, může mu zaměstnanec před uplynutím sjednané doby písemně oznámit, že trvá na tom, aby jej dále zaměstnával. V takovém případě by pak pokračoval v pracovním poměru na dobu neurčitou. Zaměstnavatel by se mohl bránit pouze soudní cestou nejpozději do dvou měsíců od plánovaného ukončení pracovního poměru.