Otázky, které by na přijímacím pohovoru padat neměly

Přestože antidiskriminační zákon platí už pěknou řádku let, existuje spousta zaměstnavatelů, kteří se (i přes hrozící pokuty) nerozpakují uvádět nevhodné požadavky rovnou v inzerci s nabídkou práce, která je všem na očích. Jak to pak asi může vypadat u přijímacích pohovorů, které probíhají čistě v soukromí u zaměstnavatele. Víte, na co se vás personalista může ptát a jak se můžete nevhodným dotazům bránit?

“V pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace, zejména diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu a vztahu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů; diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství, otcovství nebo pohlavní identifikace se považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví.”

V podstatě by se zaměstnavatel neměl ptát na nic, co nesouvisí s výkonem práce, uzavřením pracovní smlouvy nebo vzděláním. Učinit tak může pouze ve výjimečných případech, kdy jsou některé předpoklady nezbytně nutné pro výkon samotné práce. Přípustné formy rozdílného zacházení popisuje antidiskriminační zákon a zaměstnavatel musí být schopen vždy doložit, že je jeho požadavek oprávněný a přiměřený.

V drtivé většině případů tak není přípustné, aby vám na pohovoru pokládali osobní dotazy na váš věk, zda plánujete nebo máte rodinu, jak jste na tom zdravotně nebo které politické straně fandíte. Přesto právě věk a u žen i rodičovství patří mezi nejčastější případy diskriminace a dotazy typu “Máte děti?” nebo “Kdy plánujete rodinu?” nejsou výjimkou.

Jak se bránit?

Tak tohle je opravdu těžká otázka. Člověk má samozřejmě plné právo odmítnout na takové dotazy odpovídat. Představa, že personalistu upozorníte na fakt, že vám pokládá diskriminační dotazy na které nebudete odpovídat a váš pohovor bude přesto úspěšný, ale asi není úplně reálná.

Můžete se tedy posléze obrátit se stížností na inspektorát práce (nebo rovnou na soud), který by měl podobné praktiky prošetřit a případně uvalit i nějakou tu sankci. Je ale velice nepravděpodobné, že by kterýkoliv ze dvou výše zmíněných postupů vedl k získání daného zaměstnání. Podle zákona se sice v podobných případech můžeme domáhat upuštění od diskriminace, odstranění jejích následků, přiměřeného zadostiučinění nebo finanční náhrady, ale takové jednání se bude těžko dokazovat. Navíc kdo by chtěl nastoupit do firmy, u které si přijetí vymohl u soudu, že? Pracovat v ne zrovna přátelském prostředí je asi jen pro ty nejotrlejší povahy.

Jak vidno, skutečně efektivní obrana proti diskriminaci u pohovoru vlastně neexistuje. Můžete samozřejmě odpovídat nepravdivě, ale to není úplně nejlepší řešení. Ideální by bylo se s budoucím zaměstnavatelem rozumně domluvit. Pokusit se rozptýlit jeho obavy racionálními argumenty nebo jej přesvědčit, že odpověď na otázku nebude mít žádný vliv na váš pracovní výkon. Ani takový postup ale získání místa nezaručí.

Zažili jste někdy při pracovním pohovoru diskriminaci? Jak jste danou situaci řešili? Podělte se s ostatními čtenáři v komentářích pod článkem.